30. 6. Čtvrtek

„Hu, hu, hu, tak a začíná 4 denní boj o přežití!“ Né to byl JOKE! Začíná úžasný, 4 denní výlet do Znojma! Sraz jsme měly ráno na nádraží ve Frýdku. Kde 10 skautek nastoupilo do vlaku a „pohodlně“ se usadilo na zemi u záchodku. Byla to cesta plná výparů, drncání a kapiček potu. Přece by to nebyly skautky, kdyby to hravě nezvládly. Přestoupily jsme na druhý vlak s konečnou zastávkou Znojmo. Daly jsme na záda ty těžké krosny a hurá do Znojemské klubovny! Klubovna to byla velká a se spoustou vymožeností jako např. stolní fotbal, badmintonový stůl, ale co si budeme nalhávat na tu naši Čochtaní žádná nemá. Tak jsme se zabydlely, zahrály si fotbálek a šupky, dupky prozkoumat Znojmo. Danča s Emou pro nás připravily hru, kde bylo úkolem dojít podle mapy k určeným památkám města vzít si papírek s otázkami a odpovědět na ně. Až jsme všechno splnily, tak jsme se vrátily zpátky do klubovny udělat si večeři a taky si zahrát družinové stolní hry. „Mmmm“, myslím si, že už dávno bylo po večerníčku, takže vyčůrat a spát a taky se těšit na další dobrodružný Znojemský den.

1. 7. Pátek

Po krásné, prosněné noci jsme vstaly čilé a natěšené na výlet podél přehrady směrem k Sealsfieldovu kameni. Tam jsme hezky posvačily a při zpáteční cestě jsme si zahrály hru. Kdo nejdál položí věc, tak aby stihl doběhnout tam i zpátky do 30s. „Fuj to byla, ale fuška“! Všechny jsme to, ale úspěšně zvládly. No a další cíl na zpáteční cestě bylo město Opice, nééé Popice ! Při šlapání Popické cesty jsme hrály pro některé nešťastníky méně zábavnou hru s názvem Kikirikýýý! Princip této hry spočíval podle mne v tom kdo má víc čárek je větší kohout. Už se blížíme ke sladké klubovně s kručícími břichy. Oběd v podobě Barnoškových těstovin nám moc chutnal. Po obědě následuje desert a to v podobě výborné Milka zmrzliny v jedné Znojemské cukrárně. S plnými bříšky jsme se vyšplhaly na Radniční věž, porozhlédly se po okolí a na zpáteční cestě do klubovny jsme potkaly, věřte, nevěřte pana ponocného. Tak jsme se samozřejmě s ním musely, vyfotit, ať máme pěknou památku. No, a když pan ponocný zatroubí, tak to znamená, že už by se mělo jít na kutě, ale Frýdeckým skautkám se jako vždy nechtělo, tak po večeři jsme si šly zahrát Activity a po nich jsme už šly konečně na ty kutě. „Zzzz“…

2. 7. Sobota

„Hurá na Králův stolec“! Zaznělo ráno z úst Danči a Emy. Asi po hodince šlapání jsme zahlédly z dálky něco hnědého, co leželo v trávě. Jak jsme se přibližovaly, tak nám to víc a víc připomínalo srnku. A fakt, že jo, byla to srnka, ale bohužel mrtvá. No snad jsme se zachovaly správně. Danča zavolala na policii, ať si tu srnku odvezou. Tak snad tam není dodnes. Tak a teď si něčím zlepšíme náladu, hm? Svačinou! Ano už jsme v cíli. Krásná vyhlídka na okolní přírodu. Už jsme se teda dost nabažily té úžasné přírody a teď opatrně dolů. Na zpáteční cestě si některé holky dělaly úkol do stezky. Naučit se 10 rostlin a pak je z paměti určit. Po pěkné procházce jsme se šly podívat do největší chlouby města Znojmo a to do Znojemského podzemí! Ale ještě před tím nám zavoněl ve stánku párek v rohlíku. Tak snad jsme jim tam udělaly tržbu, všechny jsme si daly výborný párek v rohlíku! A teď k tomu podzemí. Zní to strašidelně, co? Ale nebojte se, sice tam nějaký ten kostlivec byl dokonce i podzemní skřítci, ale všechno to byly nepravé rekvizity. „Brrrr“! Byla tam teda pořádná zima oproti teplíčku, co bylo venku. V klubovně jsme si udělaly dalo by se říct takovou obědovečeři. A pak jsme vyrazily do víru Znojemských ulic! No musely jsme přece nafotit kolekci podzim-zima,ne? Místo kolekce podzim-zima jsme dostaly teda mnohem lepší nápad. Fotit mnohem vtipnější fotky než jsou v módních katalozích. Mezitím jak jsme fotily, tak Ema s Dančou pro nás připravovaly milé překvapení a to v podobě výborného ovocného salátu s jogurtem a piškoty. Po téhle dobrůtce jsme si šly zahrát nějaké hry a užít si poslední večer ve Znojmě, protože zítra už bohužel jedeme domů.

3. 7. Neděle

Už máme zabaleno, ještě uklidit klubovnu a jde se na vlak směr Frýdek-Místek, tentokrát jsme už seděly na sedačkách bez výparů. Byly to krásné 4 dny strávené v krásném městě. Tak snad někdy příště dáme repete. .

Anetka

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči ze září 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/692-kruhac-rocnik-20112012

Áťovi za největšího fandu oranžové

Mišel za nejkrásnější vlásky tábora

Elišce za brutální smích

Kristýnce za největší odřeninku

Tomovi za největší modřinu tábora

Mišce za nejlepší maskování při šátcích

Bei za nejstatečnější modřinu

Romanovi za nejupřímnější vlče

Valince za malou velkou světlušku

Filipovi za MAGIC vlče

Stui za nejvysmátější světlušku

Terkins za nejodvážnější světlušku

Patrikovi za největšího hráče deskových her

Vanessce za největšího nemocného dříče při etapách

Kačce za největší baličku tábora

Janičce za bezproblémovou a luxusní světlušku

Martinovi za vymršťování a chytání vlastní sliny

Péťovi za nejvíc afrického bubeníka

Světlušky, Vlčata

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči ze září 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/692-kruhac-rocnik-20112012

Z bulváru Haha: Ministerstvo skautství varuje: Bez gumáku daleko nedojdete!

Kecka: Šamíku, budeme dělat oheň, tak si nachystej dřevo, jo.

Danča při mytí hlavy v lavoru: Jéé, mě tak baví se potápět.

Lukáš: To je dobré, jak si všichni svítíte do ešusů.

Ema zhasla.

Danča: Hej Emi, raději si to rožni. Včera jsem málem spolkla dva klacky.

Irenka si snažila namazat chleba pomazánkovým máslem, ale vykydla ho na Bany.

Bany: Hej, já nejsem rohlík!

Šamík: já už s tou GPSkou umím.

Tkani: A kde jsme?

Šamík: To nevím.

Plavi: Vyhrála jsem hodinky

Danča: Švýcarské?

Plavi: Jo.

Monča: To jsou ty, které jdou dopředu nebo dozadu?

Plavi: To jsou ty, co jdou dobře.

Jirka při vyprávění o Koreji: T y chobotničky jsou superní. Nemají chuť, ale smrdí.

Janča: Co je dneska na svačinu?

Maki: Pudink.

Janča: A můžu dostat bez pudinku?

Ze Sidových historek:

Sid: Proč máš na sobě růžové tričko?

Někdo: To není růžová, ale lososová. A stejně.. někdo z vedoucích mi řekl, abych se teple oblík.

Maki při zpáteční cestě vlakem domů: Jdete někdo na latru?

Čochtani

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči ze září 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/692-kruhac-rocnik-20112012

Letos jsme  tábořili v obci Vlčovice blízko Kozlovic nebo chcete-li Tiché. Bylo to dost na kopci a tak se tam dalo dostat buď pěšky nebo terením autem. Louka byla krásná, ale již z předchozího tábora velmi podmáčena a jak to asi měli letos  všichni, náměstíčko bylo plné bahna. Tábor jsme si celkově dost užili, jak to bývá zažili jsme spoustu srandy ať už při hře Inidiana Jones nebo při běžném táborovém životě. Dnes vám popíšu alespoň krátký kousek z jednoho táborového dne a tento den jsme se vypravili v rámci táborové hry na Hukvaldy.¨

Ráno jsme vstali v 7:00. Počasí nebylo nijak na naší straně a trošku poprchávalo. Přesto jsme se rozhodli vyjít podle plánu. Děti si pobalily, stejně jako čtyři odvážní vedoucí,  svačiny  a mohli jsme vyjít. Cesta ubíhala jak voda, hráli jsme hry, povídali si a podobně ačkoliv to z Vlčovic na Hukvaldy nebyla veliká štreka, přesto se  občas ozývaly záchvěvy únavy. Zhruba v polovině cesty jsme si udělali svačinovou pauzu, při které přestalo mrholit a tak se zbytek cesty šlo skvěle. V oboře na Hukvaldech jsme si zahráli hru jménem Uličník a poobědvali. Cestou k lišce Bystroušce jsme ztratili dva skauty, kteří se pak úspěšně našli v místní cukrárně . Přesně tam jsme zamířili po shlédnutí lišky a taky hned po tom co jsme splnili úkol od Indiana Jonese pro který jsme sem šli. V cukrárně si každý dal co chtěl. Talíře se blýskaly pestrobarevnými zákusky,  od pařížských dortíku po želé. Cestou zpět si děti vyprosily zastávku na polévku nebo kofolu.  Zastavili jsme se proto v místním lokále a dali dětem čas do odjezdu autobusu, což bylo zhruba 30 minut. Autobus přijel na čas. Vyhodil nás na zastávce poblíž Vlčovic a tak jsme se vydali zpět na tábor. Cestou pokračovala debata mezi všemi zúčastněnými . Jakmile jsme došli na tábor bylo zhruba 16:00. Pokračoval běžný táborový režim. Děti hrály etapovou hru, daly si vydatnou večeři v podobě kuřecích nudliček a těstovin, následovala večerní hygiena a táborák ,na kterém jsme si zpívali a vyprávěli vtipné momenty z výletu. Mnohým se klížila víčka a tak vedoucí dne vyhlásil večerku dříve. Všichni šli do stanu a jestli nebyli vedoucí tak sladce usnuli .

Staré město

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči ze září 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/692-kruhac-rocnik-20112012

Za účasti 38 dětí a …x… vedoucích se v létě uskutečnil tábor na Štecovce, letos se zaměřením na pověst O zakletých dětech, která se měla vztahovat k našemu tábořišti. Tuto pověst našly děti v den příjezdu vytisknutou v místním zpravodaji a velice je zaujala.

ÚRYVEK pověsti

Před mnoha staletími zde stával pevný knížecí hrad, jehož majitel a vládce okolní země kníže Jan měl tři krásné děti. Byl to dobrý a spravedlivý vládce, který měl překrásnou ženu, kterou velice miloval, a lidé ho měli rádi. Leč v sousední zemi žil zlý šlechtic Kapel z Laloku, který si činil nároky na jeho majetek. Jednoho dne tento zlý šlechtic Kapel z Laloku zaútočil se svým vojskem na knížecí hrad, který se snažil dobýt. Po třech dnech urputných bojů se mu to podařilo, neboť při bránění hradu padl i jeho majitel kníže Jan. Těsně před svou smrtí však stihl poslat svou ženu i tři své děti do bezpečí, a to tajnou chodbou v podzemí hradu. Když to Kapel zjistil, velice se rozhněval a poslal své nejlepší vojáky, aby je našli a přivedli je na hrad. Měl totiž v plánu oženit se s knížecí vdovou a upevnit tak svou moc v zemi. Vojáci však při hledání nebyli úspěšní, a proto se Kapel rozhodl využít magických schopností svého čaroděje. Ten pohlédl do křišťálové koule a spatřil místo, kde ústí podzemní chodba a kde se kněžna i s dětmi ukrývají. Kapel neváhal ani na okamžik sedl na koně a se svými vojáky uháněl k tomuto místu. To místo čaroděj označil názvem „Štecovka“. Když tam dorazil, snažila se kněžna alespoň zachránit své děti, ale bylo už příliš pozdě. Kapel je nechal proměnit v tři krásné květiny a kněžnu odvlekl s sebou na hrad, kde ji přinutil k sňatku. Kněžna se však nevzdávala a hledala své děti ve dne v noci a snažila se jim navrátit jejich lidskou podobu. Děti se jí však nepodařilo zachránit, neboť kouzlo, které je proměnilo, bylo příliš silné a sama kněžna to nemohla dokázat. A tak kněžna zemřela, aniž by se opět shledala se svými dětmi. Říká se, že děti žijí v říši čaroděje, který je proměnil, a že se zjevují každý den v různou dobu a volají o pomoc. Někteří dokonce zahlédli i samotnou kněžnu jak stále chodí po lese a hledá své děti. Ale úkoly, které jí čaroděj dává, jsou pro ni samotnou nesplnitelné. Pokud by však našla odvážné lidi, kteří by jí pomohli, shledala by se opět se svými dětmi a zbavila se tak prokletí, které ji pronásleduje.

No a odvážní lidé se našli, jelikož naše děti našly v lese 3 květiny a rozhodli se zakleté děti vysvobodit. Každý den v jinou dobu slyšely z lesa kouzelnou flétnu a u květin našli vzkaz s úkolem. Tak děti plnily úkoly, snažili se být pracovité, upřímné i oddané a na konci tábora se stal zázrak. Květiny zmizely a v dálce jsme spatřili královnu a 3 děti. Královna nám jako dík darovala perníkové srdce a květinu.

Zážitky dětí

PRACOVITOST – Čtvrtek 4.8. – Na ranním zamyšlení jsme si poslechli zajímavý příběh o hřebících. Na snídani jsme měli buchty. Dopoledne jsme hráli pracovní hry. Holky opravovali varnou konvici, vyměňovali pneumatiky na autě a kluci se museli namalovat, zašít ponožky a přebalit mimino.

ODVAHA – Pátek 5. 8. – Po ranním zamyšlení přišly ovce ze svého prvního nočního výsadku. Přes den jsme hráli plno her. Večer jsme si sami vařili krupičku. Jelikož byl den odvahy měli jsme večer i stezku odvahy. Byla super.

UPŘÍMNOST – Neděle 7.8. – Po nástupu jsme chodili po stopách zakladatele skautu Antonína Benjamína Svojsíka. Byly tam různá stanoviště – například jsme museli postavit stan. Po odpoledním klidu následovala super hra „nejsušší vyhrává“. Také jsme malovali bublifuky a sbírali céčka.

MOUDROST – Středa 10. 8. – Celý den jsme procvičovali jsme mozkové závity – například jsme si museli zapamatovat různé citáty. Bohužel nám moc nepřálo počasí a krátili jsme si volný čas hraním her ve stanech a zpíváním v kuchyni.

Bleška

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči ze září 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/692-kruhac-rocnik-20112012

Je neděle, 6 hodin ráno a my, kteří se chceme zúčastnit tábora, jsme se sešli na nádraží. Vyrážíme na dlouho cestu vlakem směrem Ostrava, dále přes Brno a Havlíčků Brod do Humpolce. Okolo druhé hodiny odpolední přijíždíme motorákem do Humpolce. Odtud nás postupně naváží „havířovská“ Dacia na tábořiště. Cože?? Havířovská? Vy to ještě nevíte?! Ano, letošní tábor jsme strávili s havířovskými skauty na tábořišti nedaleko Červené Řečice, zhruba v polovině cesty mezi Humpolcem a Pelhřimovem.

Po vybalení se zahrálo pár seznamovacích her a hned večer se uskutečnilo zahájení celotáborové hry. Ta se celá nesla v duchu cestování časem. Od dvou vědců, kteří se jmenovali Apo a Kalypsa z organizace UNESHO(Provázeli nás celým táborem.), jsme s dozvěděli, že se jim podařilo přijít na způsob jak cestovat časem. Jako důvod pro cestování uvedli, že chtějí poznávat staré civilizace a zjistit o nich co nejvíc… Byli jsme vybráni a budeme posíláni do různých období v minulosti. Jenže abychom byli schopni přežít přesun do jiného období v čase a nebyli při tom roztrháni na kusy, musel každý účastník výpravy vypít né zrovna chutný nápoj. Tuším(Složení bylo přísně tajné.), že se skládal z vody, octa, soli, citrónové šťávy a to všechno ještě  bylo ohřáté, takže stačil jeden lok, aby vás pořádně otřepalo. A tato praktika musela být prováděna před každým přesunem v čase. Během celého tábora jsme navštívili mnoho období v minulosti jako například pravěk, středověk, období 2. světové války, antiku, Čínu nebo Maye. V každém období na nás čekaly různé úkoly- vojenský výcvik a útěk ze zajateckého tábora v období 2. světové války, olympiáda v antice, boje s meči ve středověku a spousta šifer v období Mayů. Druhý táborový týden  pondělí nás čekal výlet do nedalekého Pelhřimova-města rekordů. Nesměla chybět návštěva českého muzea rekordů nebo také muzea zlatých českých ručiček, kde byla k vidění sbírka výrobků ze sirek a poté rozchod, kdy si každý mohl ve městě koupit nějaké ty sladkosti nebo třeba i zmrzlinu. Jak se tábor chýlil ke konci, tak naši cestovatelé časem pomalu začínali přicházet na to, že Apo s Kalypsou nechtějí poznávat staré civilizace, ale chtějí sestrojit nějakou věc se kterou zničí svět. Na závěr tábora tak nesměla chybět honba za Ápem a Kalypsou a následně jejich smrt.

I přes nepřízeň počasí po celou dobu tábora, si myslím, že si všichni tábor užili a spokojení se vraceli domů.

Vojta Brychta

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči ze září 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/692-kruhac-rocnik-20112012

Výšlap za jarem

26. 3. 2011

Dnes ráno jsme se sešli na zastávce. Jeli jsme na Morávku. Tam jsme si dali rozcvičku a šli směrem na Kotář. Za jízdárnou nám Evka, Verča a Kuči na palouku řekly, ať si lehneme na trávu a daly nám šuměnku a ten, komu nejvíce vyšuměla, prý bude králem Šumavy. Nejvíce to vyšumělo Žužu a Haničce.

Poté jsme šli dál. U vodopádu jsme se všichni vyfotili a zase šli dál. Na Kotáři jsme se koulovali. Po cestě jsme potkali velkou kládu přes cestu a hráli jsme na ní hru. Také jsme potkali nějaké milé důchodce, kteří si nás fotili, teda naše klobouky, které jsme měli jarně vyzdobené.

Na Prašivé (velké) jsme u vysílače postavili věžičku z kamenů a šli zase dál. Na Prašivé (u kostela) jsme si opékali buřty, ale začaly padat kroupy a bylo těžké najít suché dřevo. Když jsme si upekli buřty, začali jsme vařit guláš. Byla to docela fuška a Karin ho trochu přesolila. Potom jsme měli vyhlášení nejhezčího jarního klobouku. Všichni jsme taky dostali vzpomínku – kytičku. Dolů z Prašivé jsme šli za velkého deště a všichni byli promočení a promrzlí, ale všichni to přežili. Bylo to prostě SUPER!!!

Sbírání odpadků v Dobré

15. 4. 2011

Když jsme přišli k faře, Karin a Růža nám zahrály skřítky, kteří nám pověděli, že jejich domečky v lesích jsou hodně špinavé a poprosili nás, abychom jim pomohli je uklidit. My jsme teda souhlasili. Oni nám přivedli elfky a víly a ty nás měly provázet.

Rozdělili jsme se do družinek a vydali se sbírat. Sbírali jsme u řeky na levém i pravém břehu a u kříže. Když všichni posbírali odpadky, bylo jich docela dost. Potom jsme si popovídali, co všechno jsme viděli. A poté nás čekalo občerstvení. Měli jsme chlebíčky, pizzu, mufiny, štrúdly a všechny ostatní dobroty.

Za to, že jsme pomohli přírodě, každý dostal pochvalný list a knoflík tučňáka na kroj. Bylo to prostě SUPER!!!

Růža (Ovce-Dobrá)

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči z června 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/234-kruhac-rocnik-20102011

Došli jsme na vlakové nádraží a čekali na vedoucí asi deset minut. Pak všichni dorazili a jeli jsme vlakem do Frýdlantu nad Ostravicí. Šli jsme kousek po rovině a ještě čekali na Lopucha, až přinese vodu.  Potom jsme šli cestičkou lesem až ke kostelu. Cestou jsme potkali mnoho moderních domů. Šli jsme dlouho a pak lesem, až jsme dorazili na louku, kde jsme rozdělali stany a oheň. Měli jsme 3 ohně: jeden na ohřívání jídla, druhý pro Havířáky a jeden pro nás na ohřívání. Šli jsme spát a bylo nás pět do stanu pro čtyři. Ráno jsme objevili posed, ale jak jsme se k němu přiblížili, viděli jsme, že je napůl rozpadlý. S nažili jsme se ho zpravit a pokusili jsme se také na něj vylézt. Ale nepovedlo se nám to. Šli jsme si zaběhat, jako ranní rozcvičku a viděli jsme malý tábor jiné skupiny, která rozdělala oheň, když v noci pršelo. Najedli jsme se toho, co jsme si donesli a chvíli jsme vyrazili na Ivančenu. Jak jsme tam dorazili (a to trvalo docela dlouho), usadili jsme se a někteří odešli na mši. Potom se u mohyly zpívala hymna. Odešli jsme a Pink-Panter řekl, že půjdeme zkratkou. Šli jsme tedy a došli jsme až k hotelu Petra Bezruče, kde Pinkáč frajeřil se svým skútrem. Odjel a my jsme došli až na nádraží, kde jsme dost čekali, až jsme nakonec nastoupili, ale ještě čekali než se vlak rozjede, protože byl obrovský nával a když měl vlak zastavit, ještě chvíli jel setrvačností. Dojeli jsme do Frýdku, rozloučili jsme se a šli domů.

A doma jsme o té cestě povídali rodině.

Patrik (skauti)

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči z června 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/234-kruhac-rocnik-20102011

Jak asi mnozí víte, do nedávna jsme v našem vlčáckém suboddíle neměli stezky, možná, že to bylo způsobeno tím, že u skautů jsem je asi před třemi roky zaváděl nepříliš úspěšně (alespoň z mého pohledu) a možná, že to bylo způsobeno něčím jiným. Každopádně, nyní jsme se mezi vedoucíma domluvili (byli jsme dotlačeni) to opět zkusit.

Náš původní záměr byl využít k tomuto účelu barnošku, ale ta se z mnoha různých důvodů nemohla uskutečnit, a tak jsme hledali vhodnou náhradu, rozhodli jsme se uskutečnit prodlouženou schůzku, a tu Vám dneska popíšu.

Sešli jsme se skoro všichni 10 vlčat, Kryštof, Marek a Tom, Vojta jak má občas ve zvyku svou účast na poslední chvíli odvolal. Drby, drobnější tělesné aktivity, no a prostě vše co se dá dělat před samotným začátkem schůzky, a potom, když už jsme byli všichni, i úvodní nástup proběhl v klubovně. Následně jsme šli do tělocvičny, která už byla prosvícená a provoněná svíčkami, no a tam už seděl Kryštof. Začal nám číst, o Mauglím o jeho ztracení i nalezení, o medvědu Baluovi, o panteru Baghírovi a v neposlední řadě i o poradní skále, a pak přestal číst. A začal mluvit o tom, že i my jsme nyní na poradní skále a že jsme tam, abychom se domluvili, jak to bude dál, koho pustíme ke skautům, a kdo zůstane, kdo bude plnit, který stupeň stezky. Tak jsme vše projednali. Ale když jsme se podívali na hodinky, bylo ještě dost času, a dost času bylo ještě potřeba, teď jsme totiž začali plnit úkoly ze stezky.

Nejdříve pro nás měl Marek připravenou hru s listy, barvili jsme je a obtiskovali a určovali, z kterého stromu asi spadly. Pak jsme běhali pro odpadky a třídili je do virtuálních popelnic, sběrů a jiných odpadkových odložišť. A pak na řadu přišel Tom, který měl pro nás připravené origami, a tak jsme skládali, mladší lodičky, parníky a hlavně různé vlaštovky a Kryštof s Míšou se pokoušeli postavit šneka, už značně pokročilejší origami, které ještě nedokončili, ale až se jim to podaří, tak to myslím zaslouží potlesk.

No a konec schůzky se nezadržitelně blížil, Kryštof nás ještě namotivoval na Noc kostelů 27. 5. 20:00-24:00 kdy bude ve Frýdku – Místku otevřeno 7 kostelů a s nimi také krypta pod Mariánský kostelem (s množstvím kosterní pod sklem kosterní pozůstatky či celá těla poutníků z r. 1713, kteří zde utonuli) a věž od farního kostela také s mnohými zajímavými věcmi, a to vše zdarma a pro všechny.

Vlčata

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči z června 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/234-kruhac-rocnik-20102011

Na Barnošku jsme vyrazili páteční odpoledne z Dobré. Jelo nás celkem 12. Cesta byla obtížná a trvala nám poměrně dlouho. Když jsme konečně vyšli nahoru, čekaly nás nějaké hry a poté stezka odvahy.

Na konci stezky odvahy čekaly na děti 3 čarodějnice: slečna Brnkavá, slečna Zdatná a slečna Rozverná a pasovaly holčičky na čarodějnice. Čarodějnice obdržely tobolky na krk s kouzelným práškem (jejich kouzelnou silou) a čarodějnická jména: Mildred, Ethel, Azmat, Jadu, Clarice, Fenella, Griselda a Drusila. Po sobotní ranní rozcvičce čekal na malé čarodějnice šok v podobě jídelníčku. I ten totiž byl opravdu čarodějnický:

Snídaně:              Domácí švábi + žabí lektvar (buchty z domova + čaj)

Svačina:               Stoletá žluč + lektvar vytrvalosti (perník + čaj)

Oběd:                   Hadí jed s pštrosími vejci (polévka s kuličkami)

Žížaly v bahenní lázni + srst (špagety s omáčkou + sýr)

Svačina:               Netopýří uši + lektvar vytrvalosti (buchty + čaj)

Večeře:               Opékané krysy s havraní krví + sloní bobek (opékané párky s kečupem + chleba)

Snídaně:              Šnečí sliz na sloním bobku + žabí lektvar (chleba s majkou + čaj)

Na snídani se téměř žádné čarodějnici tedy nechtělo. Po snídani nás čekal perný den. Každá správná čarodějnice totiž musí mít svůj klobouk, hůlku a létající koště. Na malé čarodějnice tedy čekala spousta práce, ale všechny si vyrobily nádherné klobouky, silné hůlky a opravdu rychlá košťata. Po skvělém obědě na nás čekalo létání na košťatech. Přece jen je létání na koštěti základní dovedností čarodějnice. Malé čarodějky měly za úkol proletět na svém koštěti opičí dráhu, která byla opravdu magická, a také musely koště ovládat mnoha kouzly. Jako například Returnus nebo Reducio. Po létání na košťatech musely čarodějky zvládnout skákání v čarovném pytli, závody pavouků a také míchání lektvarů. Míchání lektvarů je totiž další velmi důležitá dovednost čarodějnic. Výroba lektvarů malé čarodějnice opravdu bavila a to hlavně proto, že jsme my starší čarodějnice dokázaly, aby jejich lektvary šuměly (vhozením šuměnky).  Malé čarodějnice namíchaly opravdu lahodné lektvary a po jejich vypití se mohly například proměnit v gumového medvídka. Večer nás čekal čarodějnický kvíz, ve kterém jsme se například dozvěděli, že klaun je příbuzný z Německa a spousta podobných informací. Po skvělé večeři přišlo pomalu ukončení naší skvělé Barnošky. Malé čarodějky slavnostně spálily svá košťata a my staré slečny čarodějky jsme vyhlásily nejlepší čarodějnice…

Ani jsme se nenadály a byla tady neděle… parádně deštivá neděle. Posnídali jsme a vrhli jsme se na úklid. Cestou domů jsme promokli a byla nám všem hrozná zima. Ale ani déšť z našich rtů nesmyl úsměv, a vzpomínky z tohoto víkendu zůstanou v naších srdcích navždy.

Bleška alias čarodějnice slečna Rozverná (Dobrá)

P. S.: Článek včetně fotografií naleznete v Kruháči z června 2011 na http://frydek.skauting.cz/kruhac/234-kruhac-rocnik-20102011